Já v médiích

Už mnohokrát jsem byl pozván k rozhovorům (či projektům) a většinou pozvánku rád přijmu. Každý rozhovor nabízí trochu jiný pohled na to, co dělám, kdo jsem, a hlavně je to pokaždé další možnost, jak všem lidem ukázat jiný pohled na češtinu než tradiční správně vs. špatně (to je špatný pohled…). Často mám také šanci pomoct skrze média studentům!

Moc pěkně jsem si o současné češtině a vlivu angličtiny na ni (není se čeho bát!) popovídal v tradičním pořadu České televize Dobré ráno (jen je třeba se proklikat ke vstupům od 6.25, 6.54 a 8.06). Pro ČT jsem také natáčel pořad Dáme to!, pomáhající maturantům se zvládnutím jejich někdy první, ale většinou zdaleka ne poslední velké životní zkoušky. 

Ve video rozhovoru pro DVTV jsem si s Martinem Veselovským povídal o přechylování ženských příjmení, respektive o možnosti pro ženy přestat příponu -ová používat. To je takové věčné téma, které bohužel mnoho lidí komentuje nevhodně jednostranně, včetně některých kolegyň lingvistek a kolegů lingvistů. V DVTV jsem byl ještě jednou u paní Drtinové (2025), řešili jsme chybu v maturitním testu Cermatu, kterou Cermat posléze neuznal, a dokonce ani nebyl schopen ji veřejně řádně okomentovat, protože by ji musel přiznat. Tak to někdy je. Marná snaha.

Serveru Seznam Zprávy jsem zase poskytl rozhovor věnovaný náročnosti didaktických maturitních testů a jejich specifikům a poté jsem ve speciálním článku pro tentýž server detailně analyzoval test pro maturanty a deváťáky (2020) a srovnal jejich náročnost, což přineslo překvapivá zjištění… Pro tento server se k didaktickým testům vyjadřuji pravidelně již několik let.  

Jako absolventa mě vyzpovídala má alma mater Masarykova univerzita a s žádostí o rozhovor přišel také online deník studentů Fakulty sociálních studií MU STISK. Oba rozhovory, ten na klidné chodbě univerzity i ten v parku na Obilním trhu, jsem si moc užil. 

Další rozhovory jsem poskytl deníku Metro, magazínu Pro ženy, vzdělávacímu magazínu Eduzín (ten vyšel i v Lidových novinách) nebo týdeníku Školství a mnoha dalším periodikům.

Mám už za sebou také pět návštěv Českého rozhlasu (2× Praha, Brno, Zlín a online) a o češtině jsem si povídal také v Novém dni na TV Prima nebo ve Snídani s Novou. 

Nejlepší aktuální zážitek je asi to, jak mě v květnu 2025 naháněl pan kameraman z TV Nova po parku na Hlavním nádraží v Praze, abych pro nepřítomnou paní zpravodajku shrnul do Televizních novin problém na 15 minut do 15 vteřin/sekund za přítomnosti běžného, veselého obyvatelstva Vrchlického sadů.  

Některé otázky jako Kdo vás sleduje?, Proč vyučujete češtinu na internetu? nebo Jak jste se dostal k češtině? se opakují, ale myslím, že i na ně odpovídám pokaždé trošku jinak. 

Navíc jsou tu pak ty originální jako Co všechno vám lidé posílají za úlovky?, Jak dlouho vám trvá vyrobit jeden příspěvek? či Jaké bylo vysokoškolské studium češtiny? 

Pozvání do médií neodmítám, je to další způsob, jak mohu prezentovat svou práci či přispět k tomu, aby lidé o češtině a učení (se) uvažovali lépe či jinak.