Začneme tím, kdy čárku před a nepíšeme: poměr slučovací (něco + něco), ať už jsou spojeny větné členy, hlavní věty nebo vedlejší věty, pokud mezi to, co je spojováno, není nic vloženo. Např. Zbyněk a Lukáš (2 členy) vedou a vědí (2 hlavní věty), že mají výhru na dosah a že už si to můžou prohrát jen sami (2 vedlejší věty).
Pak jsou tu případy, kdy čárku před a psát nemusíme:
např. v rámci tzv. slabých poměrů, kde se spojka a používá, ale další „spojovací výraz“ je dál, např. Přišel(,) a mohl se k nim tedy přidat (slabý důsledkový poměr).
A teď případy, kdy čárku před a PÍŠEME, viz také věty v grafice:
(1) poměr odporovací (podobně jako ale): Snažil se ze všech sil, a přesto prohrál;
(2) poměr stupňovací: Její výkon hodnotili kladně, a dokonce ji pochválili veřejně;
(3) poměr vylučovací: Buď mu pomůžu, (a) nebo / anebo se na něco vymluvím;
(4) poměr důsledkový: Trénuji, a tudíž / tedy / tak / proto / tím pádem se zlepšuji;
(5) spojkou a začíná věta vložená mezi jiné: Lže, a když přijde, napálím mu;
(6) spojkou a začíná vedlejší věta po jiné VV, se kterou však není ve slučovacím poměru: Myslím, že lže, a když přijde, napálím mu;
(7) spojce a předchází vedlejší věta nebo vsuvka oddělená čárkami: Přišli Honza, Petr, na kterého jsem čekal především, a Eva.
(8) před spojkou a stojí oslovení nebo jiný výraz, který se odděluje čárkami, např. citoslovce nebo přístavek: Praha, hlavní město, a Brno jsou největší města ČR. Do pr**le, a tys ještě nebyl na Havaji? Šéfe, a vám připadá OK nám tady chodit nahej?
(9) čárka před a to, dodatečný větný člen: Koupím si nové auto, a to jen z hecu!
(10) máme také metajazykové promluvy (tj. řeči o řeči): Spojky nebo, a, i, vždyť, avšak a jiné jsou souřadicí.
Bonus z jara 2020: Šel 50 m do večerky, a stejně si vzal roušku, a když potkal souseda, měl ji taky, a tak byli oba chráněni, a dokonce si zatleskali.